Alan – Chvilku si budeme povídat o posledním albu, který je venku skoro rok. Jak dlouho po předposledním albu vycházela novinka Šminky padlejch královen?
Radek – Ahoj, no je to spíš půl roku, co jsou „Šminky“ venku, vyšly někdy v půlce letošního dubna. Od předchozí řadové desky „Zločin z vášně“ uplynuly tou dobou 4 roky, ale v mezičase jsme ještě koncem roku 2018 vydali společné split album s kapelou Supertesla.
Alan – Název alba Šminky padlejch královen je jasný, ale nebylo by lepší třeba Šminky padlejch holek?
Radek – Proč myslíš? Stejnojmenný song, podle kterého má album název, čerpal inspiraci ze seriálu „The Deuce: Špína Manhattanu,“ což je taková sonda do prostituce a počátků porno průmyslu v New Yorku. Královny mi asi přišly nějak poetičtější, nic víc bych v tom nehledal.
Alan – Album jste natáčeli ve studiu BROS v Hloubětíně. Jak jste se studiem spokojení? Nejste jediní z punkových kapel, kdo tam točí, důvodem je dobrý zvuk?
Radek – Důvod, proč jsme byli točit opět ve studiu BROS, se jmenuje Honza Balcar. Známe se od roku 2008, kdy jsme s ním spolupracovali poprvé na našem albu „Ber dokud dávám“, tehdy ještě působil ve studiu 3Bees. Později se osamostatnil a my se logicky přesunuli za ním, do nově vzniklého studia BROS. Vyhovuje nám jeho preciznost, tempo práce, domácí atmosféra ve studiu a v neposlední řadě umí přinést nápad, který písničky aranžérsky oživí. Kromě zmíněného předposledního alba a několika singlů, mu zůstáváme už 13 let věrní.
Alan – Album vycházelo u Cecek records na LP + CD. Po LP se jen zaprášilo. Bude dolis? Kdy? A nebudou třeba různé barevné verze? Za mě je současný návrat vinylu jen dobře.
Radek – Máš pravdu, náklad LP byl snad za 3 měsíce komplet pryč. Dolis jsme zadali do výroby okamžitě, ale situace je jaká je a fabrika Loděnice jede výrobu takřka pro celý svět, takže termíny dodání jsou teď úplně šílený. Věříme, že na přelomu roku už bychom snad měli mít možnost potěšit i ty, na které se v prvním nákladu nedostalo. Bude se jednat o naprosto totožný černý vinyl, ale v těsném závěsu by se měly na trhu objevit ještě dvě reedice našich momentálně vyprodaných alb a u těch jsme to pojali trošku sběratelsky a desky budou barevné. Návrat vinylu frčí už několik let a je to určitě dobře, protože víc sexy hudební nosič už asi nikdo nikdy nevymyslí. Jsme moc rádi, že se nám daří postupně vydat na vinylech celou naší diskografii.
Alan – Corona – Covid zamával s každým. Jak se toto dotklo vaší kapely ve hraní, ve vystupování a tak dále?
Radek – No dotklo se nás to stejně, jako každé jiné kapely. Větší turné, které jsme měli jet původně na jaře 2020, bylo už 2x přeloženo, tak uvidíme, jestli to klapne příští rok, i když mračna se momentálně zase nějak stahují. „Šminky padlejch královen“ vyšly ještě do doby, kdy se koncertovat nesmělo, tak jsme si zkusili trochu netradiční křest v rámci online streamu. Byl to náš třetí stream a zpětně musím říct, že jsem moc rád, že ty streamy vznikly. Myslím, že mají všechny slušnou úroveň, zaznělo během nich neuvěřitelných 46 různých songů napříč naším repertoárem a každý si může všechny tři koncerty pohodlně přehrát na Youtube.
Alan – Ještě u toho zůstaneme, problém byl i něco točit. Album jste udělali, ale každou desku by měl, podle mě, doprovázet aspoň jeden klip a tady možná mohl být problém. Jak jste na tom v tomhle směru byli?
Radek – Jak natáčení alba, tak klipu, proběhlo na tu dobu až překvapivě bez komplikací. Ve studiu jsme sice chvilkama trnuli nad výsledky testů mistra zvuku, protože pozitivní výsledek by znamenal karanténu pro všechny a přerušení natáčení, posuny termínů atd., ale dopadlo to dobře. S klipem taky problém nebyl, když pominu, že jsme po celém zimním dni na vzduchu byli celkem promrzlí. Sice pršelo, ale druhý den napadly asi dva metry sněhu, což by se úplně nehodilo, pokud zrovna nechceš točit vánoční klip alá „Last Christmas.“ Tak tomu jsme se naštěstí vyhli.
Alan – Zůstaneme ještě u toho obrazového materiálu, který jste zveřejnili v roce 2021. Co tam tedy vše máme?
Radek – Klipy jsme tentokrát k desce připravili dva. O prvním už jsem mluvil, je k singlu „Modlitba za pražský floutky“ a točil ho náš kamarád Molliy, který se okolo kapely tu a tam motá a různě nám pomáhá. Klip je vlastně takovou pražskou poutí k hrobu Mikiho Volka na Olšanských hřbitovech, prostě 4 floutci jdou se svíčkami a kořalkou pozdravit jednoho mrtvého floutka. Druhý počin je vlastně takové lyric video, které se odehrává na záchodech alá CBGB, stojí za ním Robert Harvánek, také stálý spolupracovník kapely a je na titulní pecku „Šminky padlejch královen.“
Alan – Popiš nám, jak probíhala realizace streamovaného křtu a domluva s klubem?
Radek – Když jsme se rozhodli, jak v době zakázaných koncertů pojmout křest alba, oslovili jsme klub 007 a ten nám vyšel naprosto vstříc. To místo je kultovní, má svou specifickou atmosféru, která se samozřejmě do streamu nedá úplně přenést, ale aspoň my jsme si jí v rámci natáčení mohli trošku užít. Na online koncertu pracoval celkem početný štáb, který musel být kompletně otestovaný před začátkem natáčení, ale to už po tom roce v pandémii brali všichni jako samozřejmost. Součástí streamu byl i obsáhlý rozhovor, v němž kladl otázky Danny ze serveru Kids And Heroes a kapely Supertesla, no a kmotrem desky byl nestor českého punku a náš kámoš Štěpán Málek. Ten nám pocuchal trošku nervy tím, zda křest vůbec stihne, protože přejížděl z nějakého mecheche, ale vyšlo to, jak mělo.
Alan – Co přebookování koncertů? Mnoho akcí se kvůli situaci obecně různě přesouvá.
Radek – No doba je na plánování koncertů zlá a vypadá to, že to pořád nekončí. Začínám mít trošku obavu, aby se neustálil scénář, že se hraje každý rok v období květen – říjen a po zbytek roku jsou se živým hraním jenom problémy. O tom, že už máme dvakrát přeložené jarní turné jsem už mluvil, samozřejmě bylo i pár akcí a festivalů, které byly zrušeny bez náhrady, ale na to už si v téhle době holt pomalu zvykáme. Každopádně, když se mohlo, měli jsme letos spousta super koncertů, hlavně samozřejmě venkovních. Na návštěvnost si naštěstí ani v téhle nejisté době nemůžeme stěžovat, stejně tak na hlad po různých suvenýrech z merche, za což našim fandům nezbývá, než vyseknout poklonu.
Alan – Jaké jsou v současné době vaše spřízněné kapely? Nebo přesněji řečeno kapely, se kterýma nejčastěji hrajete?
Radek – V tomhle směru se nic moc nemění, potkáváme se víceméně s celou českou punkovou scénou a v drtivé většině kapel máme kámoše. Nejbližší vztahy jsme pochopitelně navázali s našimi generačními souputníky, ať už se jedná o The Fialky, Muerti, Staré Pušky a kapely okolo nich, jako jsou Proti Směru či Baby Secondhand nebo brněnskou Superteslu.
Alan – A co spříznění lidé okolo kapely nebo booking agentury?
Radek – Od začátku si koncerty bookujeme sami, respektive teda moje osoba. Občas mám tendence se na všechno vysrat, protože někdy je to dost komplikovaný, všechno skloubit dohromady a zajistit to po lidské i technické stránce. Nakonec jsem si ale zatím vždycky řekl, že bych to stejně asi neuměl jen tak někomu předat a o kapelu se nestarat, protože nemám důvěru, že by se tomu někdo věnoval tolik, jako já. Spřízněných lidí ale kolem sebe máme dost, vedle třeba Honzy Balcara, Roberta a Molliyho, které jsem už jmenoval, je to určitě třeba Libor Bucher ze studia G.A.W., který s námi taky občas něco spáchá, jako třeba dva z těch našich tří online streamů a dále jsou to například lidi, kteří s námi v různých časových intervalech spolupracují na grafické stránce kapely, ať už je to Honza Moucha, Woody nebo Viktor Peklo.
Alan – Snad se opět setkáme na nějakým tom koncertu v mém okolí, když momentálně vystoupení v Klatovech odpadlo, ale kdo ví, jestli se bude vůbec moci z kraje roku hrát. Díky za rozhovor.
Radek – Já děkuju a věřme, že jednou se přece jen život vrátí do starých kolejí, i když tomu současná situace opět moc nenahrává. Ale příští rok to musí být lepší! Nežfaleš bude mít 20 let a to by se v tom chaosu různých opatření slavilo velmi těžko.