Nežfaleš vydává nové album Šmínky padlejch královen, tak jsme se zeptali zpěváka Radka na pár otázek. Dočtete se, čím je inspirovaný název desky, nebo jestli kapela plánuje on-line koncert.
Plánovali jste nové album, nebo vzniklo díky shodě náhod a zavřeným klubům?
Ahoj, album jsme plánovali, tahle divná doba v tom žádnou roli nehrála. My to máme tak, že vždycky zhruba půl roku po poslední nahrávce nás začne svrbět a zkoušíme zas něco vymýšlet. No a když se nám to začne trochu kupit, povíme si, co s těmi novými peckami uděláme a tentokrát to zase jednou vyhrála chuť, dát dohromady celé nové album. Studio jsme měli proto booknuté asi rok dopředu, kdy ještě nikdo netušil, jak se tahle situace vyvine. Díky natáčení desky jsme aspoň měli možnost se na podzim vídat, a jelikož nebyly koncerty, tak se plně soustředit na ten tvůrčí proces. Opravdu jsme v tom studiu byly skoro pořád všichni spolu a byla to zas jednou super parta.
V jakém stylu se deska ponese?
Ve stylu Nežfaleš. Tak nějak nenásilně se nám tam zase vetřela pestrost a přitom album myslím drží velmi dobře pohromadě. Posluchači tam najdou všechny tváře naší kapely, což mám sám rád třeba jakožto fanoušek Rancid, na jejichž deskách taky často najdeš takový koktejl všech jejich poloh. A protože se nám tohle daří bez jakéhokoliv kalkulu, kvituju to velmi s povděkem.
Kdo z vás píše texty a kde berete námět?
Já jsem už od prvopočátků výhradním textařem kapely, což je ale myslím dost známo. Námětem je mi z devadesáti procent reálný život, ať už ten můj nebo ten okolo. V těch zbývajících případech mě někam nasměruje nějaký film nebo knížka, kterou zrovna čtu, a to se pak přetaví třeba do songů jako jsou Zločin z vášně nebo naše mafiánská trilogie Kámošů z podsvětí.
Šminky padlejch královen, to zní poeticky. Co vás inspirovalo?
To je právě zrovna ten druhý případ, který se nestává moc často. Na albu je stejnojmenná písnička, a když jsme na ní začali tenkrát makat, měl jsem zrovna čerstvě dokoukaný seriál The Deuce: Špína Manhattanu. Je o světě prostituce a začátcích pornoprůmyslu v New Yorku 70. a 80. let a mě to téma nějak sedlo k té muzice. Ve finále to teda poetický zrovna moc není, ale seriál velmi doporučuju.
Jaké bylo natáčení klipu Modlitba za pražský floutky?
Dosti chladný. Byl to zrovna takový ten den, kdybys za normálních okolností možná vůbec nevylezl z bytu, ale i to dodalo tomu klipu atmosféru. Na druhou stranu, hned druhý den napadlo asi metr sněhu a teploty klesly na -12, takže bychom si asi neměli stěžovat. Když jsme řešili, jaký klip a první singl pustit ven, napadl mě tenhle jednoduchý námět, který propojil nás s pražským floutkem Miki Volkem. Olšanské hřbitovy jsou nádherná lokace, Žižkov a ulice Prahy obecně taky, takže pak už jsme to ladili s Mouchou a hlavně s jeho bráchou Molliym, který vtiskl klipu tu výslednou podobu. Jsem rád, že nepůsobí pateticky ani smutně, ale má přesně tu atmosféru, kterou jsem z něj chtěl cítit.
Chystáte nějaký on-line koncert?
Máme nějaké plány, tak uvidíme, jak to vyjde. Nerad bych něco úplně prozrazoval v téhle fázi. Rád bych ale upozornil, že na Youtube jsou už dva naše streamované on-line koncerty z loňského jara, takže kdo ještě neviděl, má možnosti si doma v obýváku hodit škrpálem.