Nežfaleš – Pokud jednou budeme nesmrtelní, budu rád
Pražská punkrocková formace NEŽFALEŠ oznámila na sklonku roku 2015, že si dopřeje na dobu neurčitou pauzu. Sem tam se sice skupina představila svým fanouškům i naživo, ale teprve v letošním roce se Nežfaleš zcela probudili, a to rovnou novinkovým albem Zločin z vášně. O nové desce a dalších kapelních záležitostech se pro RockShock rozpovídal frontman kapely, zpěvák RADEK ŠEDIVÝ.
Ahoj Radku. Když jsme spolu mluvili před třemi roky, mluvil jsi o jistém vyhoření; a hle, najednou máte novou desku a koncerty jako za starých časů. Co se změnilo za ty tři roky?
Zdravím tě, no co se změnilo… tak nějak jsem si to v sobě srovnal a přesvědčil jsem se, že bez kapely můžu existovat, což pro mě po těch letech bylo dost zásadní. Na druhou stranu, proč úplně zahazovat něco, co člověk budoval a s čím něčeho dosáhl? Když jsem přestal cítit tlak, dostavila se chuť, a už se to zas vezlo. Zároveň ale vím, že už k tomu mám ten potřebný nadhled, který mi dodala právě ta celková pauza. Ten vzájemný vztah mezi mým já a institucí jménem Nežfaleš je teď na tak dobré vlně, jako už roky ne.
Hlavní novinka u vás je pochopitelně nová deska, tak nám ji představ.
Náš nový zářez v diskografii se jmenuje Zločin z vášně. Těch 12 pecek, co jsou jeho obsahem, vzniklo v super atmosféře, čistě jen proto, že jsme chtěli. My z té desky máme velkou radost. Do jaké míry je to tím, že jsme si užili ten tvůrčí proces, a do jaké míry je opravdu dobrá, to už nechť posoudí posluchači. Zatím ale cítíme kladné ohlasy. Ve mně hlavně pořád převládá ten dobrý pocit, s jakou lehkostí to z nás šlo a jak nás ta práce bavila!
Kapela šla (stejně jako většina v dnešní době) cestou singlů, najednou deska. Jaký je plán do budoucna? Obecně v čem vidíš větší efektivitu v dnešní době?
Co si budeme povídat, dnešní doba přeje hlavně těm singlům. Všechno je rychlé a hlavně ať je to na netu, hudební nosiče moc nikoho neberou. Poslechni v mobilu cestou z práce a život jde dál. Já ale naši kapelu považuji po těch patnácti letech existence svým způsobem už za starou školu, a proto si asi tu a tam nějaký ten nosič neodpustíme. Dokonce mám v plánu časem všechny ty singly, co jsme natočili a nevyšly na albech, dát pěkně pod jednu střechu na vinyl. S jednotlivými singly je samozřejmě míň práce a propagace vyjde v podstatě nastejno. Až nás zase začne otravovat múza, bude to třeba zas jen nějaký internetový singl.
Bude i videoklip na nějakou novinku?
Videoklipem byl opatřený už první singl z nové desky Jehly. Točil ho Robert Harvánek a jak klip, tak samotný song se těší dost slušné pozornosti. Tím ale asi klipově nekončíme, máme v hlavách nějaké další pohyblivé obrázky, v nejbližší době se to začne řešit.
Na desce hostuje například Zdeněk Růžička ze skupiny SPS. Ta má status legendy v českém punku. Co Nežfaleš? Myslíš, že se mezi ty nesmrtelné jednou také zařadí?
Člověče, budeš se divit, ale i mě nebo naši kapelu už leckdo tituloval ‚legenda‘. (smích) Potěší to, ale je to úsměvné. Nikdy jsem takhle nepřemýšlel, vždycky jsem si jen přál, aby si kapela zachovala svoji tvář a měla co říct. To se nám snad daří. Mám rád, když za mnou lidi chodí a vyprávějí mi, proč mají rádi ten a ten text nebo co pro ně ta a ta písnička znamená… to je pro mě zadostiučinění, a jestli tím míříme k nesmrtelnosti, budu rád!
Jak by vypadal tvůj all star band, který bys mohl složit? Alespoň třeba na jeden koncert.
Vybavuji si, že tuhle otázku už jsem párkrát dostal. (smích) Ono se na ni těžko odpovídá, já jsem nikdy neměl vyloženě takový sen zahrát si s nějakým slavným muzikantem v kapele. Navíc určitě platí to samé, co ve fotbale, že plno velkých individualit ještě nedělá dobrý mančaft. Složit si kapelu ze jmen, jako jsou Johnny Cash, Lemmy Kilmister, Honest John Plain, Stiv Bators, Keith Richards či Keith Moon, může být nakonec horší, než když pejsek s kočičkou dělají dort. (smích)
Současná sestava Nežfaleš je myslím na tom též velmi dobře. Prozraď ale schválně, co tě na spoluhráčích nejvíc štve?
Souhlas, v Nežfaleš je to teď velmi dobrá sestava! Nemůžu ani říct, že by mě na někom přímo něco konkrétního štvalo. Jasně, Moucha občas dělá ramena, Kráťa občas přijde pozdě, ale tak s tím se člověk naučí žít. (smích) Každý jsme nějaký a máme svoje vrtochy, já jsem zas sentimentální stárnoucí páprda. (smích) Mám kluky rád, jde nám o společnou věc a i po těch letech je pořád sranda… hlavně když se přespává mezi koncerty na Moravě nebo na Slovensku. (smích)
Řekl sis už alespoň jednou od současného návratu na koncertní pódia: „Sakra, že já se na to radši nevysral“?
Neřekl a jsem tomu rád! Já už si to hlavně hlídám, aby mě to nezačalo srát. Letos máme patnáct let a nové album, takže zákonitě, pokud to nechceme zazdít, musíme víc hrát, s tím jsme všichni počítali. Výroční klubové turné jsem si fakt užil, byly to super koncerty se skvělou atmosférou a s kapelami, které jsou nám za ty roky nejblíž. Trošku namále jsem měl jen u finalizace desky, kdy už mi lezlo na nervy dovést to všechno zdárně ke konci. Jsi prostředníkem mezi výrobou, grafikem, nahrávacím studiem, do toho ti to párkrát vrátí… to málokdo vidí.
Když jsem poslouchal novou desku, zaujala mě písnička Opravdoví chlapi (se rodí ze svých chyb). Na Nežfaleš dost neobvyklá písnička, co do stylu. Probouzí se v tobě tvé romantické já?
Mé romantické já přece nikdy neusnulo. (smích) Tuhle písničku jsem si vymyslel v době, kdy jsme se s Mouchou připravovali na pár společných akustických koncertů a na jednu z našich zkoušek jsem ji přinesl. Přišla nám emočně docela silná, tak jsme ji představili i klukům. Shodli jsme se na tom, že ji dáme na desku, ale vydáme se jinou cestou než u písně Kapely, co už ti nezahrajou na té minulé a že bude s celou kapelou, piano a tak. Budeme mít ještě jednu takovou speciální obohacenou verzi, která se určitě časem taky někde objeví.
Musíš se při psaní textů hodně cenzurovat?
Sebereflexe musí být. Už těžko spočítám, kolik jsem toho seškrtal, přepsal. Ze spousty textů takhle zbyl klidně jen jeden verš, protože mi s odstupem třeba dvou dnů přišlo, že ten zbytek by to kazil. Navíc čím jsem starší a taky tím, že jsou na moje texty kladeny poměrně vysoké nároky, tím je ta autocenzura a pocit odpovědnosti větší. Před kluky do zkušebny ale vždycky nesu už v podstatě hotový text a dodělávám už jen kosmetické úpravy. Na novou desku se mi zase po čase psalo skvěle, děkuji svému malému zápisníčku! (smích)
Mám pocit, že ty docela rád bilancuješ a ohlížíš se zpátky, je to tak? Nehodláš třeba jednou vydat jako správná rock star nějaké memoáry?
Přiznávám, že se občas musím krotit v nostalgii a ne vždy se mi to povede. (smích) Odjakživa se rád vracím na místa, která mám spojená s fajn zážitky, a vzpomínám tam, rád se prohrabávám starými fotkami, rád si sednu sám do hospody, a jak ty říkáš, ohlížím se zpátky. Myšlenku na nějaké ‚kapelní memoáry‘ v sobě mám, ale zatím ještě asi není čas. A až nastane, tak zas třeba zjistím, že jsem spoustu věcí zapomněl. Takže uvidím, jak to s tou knihou nakonec bude, každopádně, jistě by bylo o čem vyprávět. (smích)
Když jsme u knih, vím, že jsi velký fanoušek Stephena Kinga. Tak se docela divím, že nějaký horror song ještě neproběhl…
Tuhle jsem to počítal a mám asi okolo šedesáti ʻkingovekʻ. Obecně se snažím hodně číst, ale Kinga vyloženě sbírám. Hororový text si ale nejsem jistý, že bych uměl napsat. Na rozdíl od těch mafiánských. (smích) Vlastně jednou jsem takový hokus pokus udělal, jmenovalo se to Přijdou zombie a do koše to šlo hodně rychle. (smích)