U pražských Nežfaleš se pořád něco děje. V loňském roce kapela vydala novou řadovku a oslavila 15 let a ani letos nevypadá, že by se chystala zařadit zpátečku. Diskografie se jim za ty roky pořádně rozrostla, a tak měl zpěvák Radek v dalším díle naší nové rubriky Love & Hate z čeho vybírat.
Sudá a lichá
To, že mám tenhle song rád, mi musel připomenout až jeho aktuální návrat do koncertního playlistu. Naživo jsme ho nehráli roky, ač se tu a tam objevil hlas z publika, ať ho koukáme dát. Nyní byly hlasy vyslyšeny a „Sudá a lichá“ by měla zaznít i tento čtvrtek ve Futuru, kde jsme hosty na křtu nového alba Plexis. Píseň měla původně mít, jak si tak pamatuji, úplně jiný refrén. Ten se ale nelíbil našemu tehdejšímu kytaristovi Degimu, který řekl, dejte mi čas do příští zkoušky, přinesu lepší. A i když byl vyhlášená lemra líná, tak ho tenkrát opravdu přinesl a přesvědčil nás. Asi mu ten původní musel ležet opravdu v žaludku. Dodám ještě, že píseň je z alba „Pár lacinejch triků“, které vyjde v brzké době ve vinylové reedici.
Jehly
Určitě by se mezi „Love“ mělo objevit něco z našeho posledního alba „Zločin z vášně“, které mám celé pořád v živé paměti a v oblibě. Měl jsem vybrat odpalovák „Nihilista?“ Nebo sáhnout po „Každej sám za sebe“, která nás znovu nakopla k tvůrčí činnosti? A co takoví „Opravdoví chlapi“, kteří se stali pomalu fenoménem, ač se zbytku alba samozřejmě dost vymykají. Pak je tu ještě romanťárna „První dojem“ … nene, volím první singl z desky – „Jehly“. Byla to před tím rokem asi poměrně očekávaná záležitost a jak jsme ho vypustili, opatřený videoklipem, vešel velmi rychle ve známost a oblibu. Po tom roce patří ke stěžejním položkám playlistu a momentálně si bez téhle pecky neumím koncert představit. A pak je tam mimo jiné taky ta „vzpomínková“ pasáž o tom, jak jsme kdysi s bráchou bubnovali do krabic, když byl náš dětský pokoj takovým malým Wembley…
Panenka z porcelánu
Tahle písnička pro mě tak nějak symbolizuje přerod té „prapůvodní“ Nežfaleš do té současné podoby. Vymysleli jsme ji v roce 2004, někdy v době, kdy původní bubenici vystřídal současný bubeník Petr a přežila i odchod původního kytaristy s basákem a příchod Saši a France, se kterými jsme pak natočili její studiovou verzi na cd „…Jak za války“. I když to není žádné veledílo, vidím v ní dodnes zřetelně, jak se překrývaly tehdejší sestavy a kapelní etapy. Naživo už ji ale dlouhá leta nehrajeme a už asi ani nikdy nebudeme.
Modrá Vopice
Někdy je holt potřeba i takovýhle kousek! Naše pocta legendárnímu pražskému doupěti, kde i my kdysi odehráli jedny z prvních koncertů, se potkala s výročím 20 let klubu a jsem moc rád, že ji tenkrát ještě stihl i jeho tehdejší majitel Kaštánek. Do textu jsem promítnul naše zážitky a vzpomínky z akcí, které jsme tam absolvovali my i naši kamarádi. Na Vopici nikdy nezanevřeme a i letos nás tam můžete očekávat v rámci „Čírofestu“ a „Za Koule festu“, asi i s touto písní na rtech!
Lovesong
Jako protipól musím zmínit i nějaký ten „cajdáček“, kterých máme poměrně dost a pro mě je to asi nevyčerpatelná studnice. Všechny ty holky ve vesmíru i ty, co nesedí v koutě, nebo ženský, pro který byste vraždili, tak nějak zastřešuje „Lovesong“, který je ale paradoxně spíš anti-láskový. Chtěl jsem tím textem schválně trošku dehonestovat ty písničky o holkách a zároveň vyjádřit přesvědčení, že i na toho největšího machra, který má všechno na háku, prostě jednou dojde. Taky stabilní položka koncertního repertoáru už od dob vydání na albu „Každej klub i bar.“
Hate?
Těžko se „hejtuje“něco, na čem jste se podíleli dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a k čemu máte díky tomu osobní vztah. Takhle silné slovo bych nepoužil asi v souvislosti s žádným naším songem. Co tak nějak vyčpělo, to už zkrátka nehrajeme a furt toho zbývá tolik, co můžeme do playlistu zařadit, že když nás nějaký song omrzí, dáme ho na čas k ledu a zas to různě přeházíme. Pokud bych měl ale označit aspoň štemplem „Nemám moc rád“ nějaké z našich písniček, budou to třeba ty dřevnější jako „Loutka Woodoo“ nebo „Nataša“, ale takové songy většinou přirozeně zmizí v propadlišti dějin. Jo, ale kluci by asi řekli, že nemají rádi písničku o Paříži… ale tam je to už možná ten „hejt“.