NĚKOLIK RECENZÍ NA RŮZNÉ NAŠE POČINY, KTERÉ JIŽ NEJSOU K DISPOZICI ON-LINE… zbylé recenze najdete ve formě odkazů přímo u jednotlivých alb v záložce DISKOGRAFIE!
Server „PANDAZINE“ – recenze „Ber dokud dávám“
Konečně pořádná punk rocková deska. Letos zatím to nejlepší co jsem slyšel. Jednoduchý, upřímný, přímočarý punk s veselými texty, které i přes svůj humor narážejí na dnešní situaci a dění kolem nás. Možná si někdo řekne, že to všechno už tady bylo, že skupina nepřinesla nic nového. Jasan na CD jsou postupy i riffy, co jsem někde už slyšel, nicméně si stojím za tím, že to je zdařilé CD a kluci se za něj rozhodně stydět nemusí. Obal obsahuje texty a vše co má mít dobré CD, ovšem obálku bych příště volil jinak, třeba něco malovaného, než samotné tvůrce. Nežfaleš je kapela, kterou bych rád Ceckovi přetáhnul s chutí z jeho stáje. Jak říkám poctivý rock ‚n‘ roll, určitě si toto CD kupte!
Server „KIDS AND HEROES“ – recenze „Ber dokud dávám“
„Ber dokud dávám“ je zbrusu nové album punkové kapely Nežfaleš. Je to již v pořadí jejich čtvrté studiové album. Předchozí alba jsem neslyšel a tak nemohu srovnávat, jak moc se kluci od minule zlepšili. Nové album je podle mě po všech stránkách perfektní. Hudba je výborná a melodie, které na vás kapela vybalí jsou často dost chytlavé, ale to co je na desce asi to nejlepší jsou texty. To, co na vás kapela chrlí vás na 100% rozesměje. Občas se stane, že rým moc nesedí, ale to musíme kapele odpustit, protože když na vás v zápětí vychrlí text „mít kurvičku a taky dámu, vymazlenou krysu z Myspacu“ tak jí vše odpustíte. Takovejch perel najdete určitě víc např. „Jsem romantik a to mě brzdí, mám všechny rád, no vlastně všechny né“ nebo „Jsem romantik po sebevraždě“ a hromadu dalších. Skoro všechny texty jsou o ženskejch, ale najde se i pár vyjímek. Podle mě je velká síla Nežfaleš v textech, který jsou vtipný, melodický a hlavně vo něčem. Na desce najdete deset opravdu parádních pecek, který vás budou bavit víc jak půl hodinu. V bookletu najdete texty ke všem písním, děkovačku (děkujeme za logo), kontakt a jednu fotku kapely.
Nežfaleš jsem do dnešní doby vůbec neznal. Věděl jsem o jejich existenci, ale nějak zvlášť jsem jejich nahrávky nesháněl a nevyhledával jejich koncerty. S jejich novým albem ale musím změnit názor a velmi rád si je poslechnu i naživo. Jelikož texty a muzika z jejich alba „Ber dokud dávám“ jsou prostě super. Deska stojí jen 99kč takže si myslím není co řešit…
Server „KIDS AND HEROES“ – recenze „Podtrženo/sečteno“
Tohle CD vyšlo s jasným cílem. Zacpat hubu fanouškům pražské punkové kapely Nežfaleš do doby, než vydají své další album. Deska, která vyšla u Cecek Records, se jmenuje „Podtrženo/sečteno“ a je to výběrovka z alb
„Jak za války“ a „Není čas na hrdinství“ a jako bonus dva vály z nevydaného singlu, který se objevil jen na Bandzone. Než začnu s kritikou tohoto CD, tak bych rád napsal, že Nežfaleš jsou jednou ze tří mých nejoblíbenějších kapel z naší domoviny. Jak jsem už napsal, je to výběrovka a jsou na ní tedy ty nejvíc oblíbený songy z obou desek, který jsou prověřený letama. O textech psát nebudu, páč jsou opět vtipný, melodický a děsně zpěvný. Víc si člověk od kapely nemůže přát. Co se týče melodií, nic se nemění a kluci hrajou svůj parádní punkovo rock-n-rollovej styl , kterej se nám tak líbí. No né? Celá deska je zmasterovaná, takže má výbornej zvuk. Celkově je tedy na desce sedm kousků z alba „Jak za války“ a sedm z alba „Není čas na hrdinství“ a dva kousky z nevydaného singlu. Když to tedy sečtete, dostanete se na číslo 16 a to je docela fajn. Na druhou stranu mi přijde trošku nesmyslné, vydávat podobné album a když už bych to vydal, tak bych buď materiál nahrál znovu, aby to znělo trošku jinak a nebo bych na CD dal obě desky, aby si na své přišli i fanoušci, kteří je nemají, jako jsem například já. Radek to ale píše v bookletu jasně: „jim šlo o to připomenout ducha té doby a kdyby skladby nahráli znovu, už by to nebylo ono.“ Možná jo a možná ne. Každopádně tohle nám na chvíli zacpe hubu při čekání na novou desku…
Server „I MISS HEROES“ – recenze „Pár lacinejch triků“
V táboře vymazlenejch krys z majspejsu se zase dějou věci. Pražský punkrockes vám přinášej fungl novej kotouč „Pár lacinejch triků“ a když předběhnu nějaký hlubší soudy, musím říct, že co se týká jejich vývoje, jsou jako sniper. Každým výstřelem přesnější. Tahle banda tří tlusťouchů a basáka je každou deskou blíž k cíli. V pořadí už třetí deska floutků z Nežfalež je totiž zase o míli vyspělejší a líp zmáknutá, než její předchůdkyně! Přitom se však kapela nikam dál neposunula, nevyvinula a drží si svůj line — up. Přesnější a zkušenější jsou zejména po produkční stránce, kdy výsledek toho, co si doma pustíte na gramci je tatáž nálož, na kterou jste od Nažfaleš zvyklí, jen v dokonalejším provedení, kdy piplačka s jednotlivýma detailama a kudrlinkami dává dohromady hodnotnější hudební celek.
Pusťme se do nich! „Pár lacinejch triků“ vychází pod stájí Cecek records, ostatně jako snad všechny předchozí nahrávky. Jak už jsem zmínil, novinka zní obdobně jako „Ber dokud dávám“, poslední řadovka z roku 2008 a kapela si i přes výměnu dvou členů drží styl. Pořád ty stejný texty, který máte rádi. Texty o životě, o ženskejch, svým gangu a Bettie Page. Přímý, veselý, i ty, který uměj bodnout do svědomí.
Hudba, kterou jim kluci ušili je v podstatě pořád stejná. Ono taky na týhle partě není potřeba nic moc měnit. Jednoduchej, surovej a
přitom melodickej punkrock, občas doplněnej o nějaký to piáno, hamondy, nebo tamburínu a především vokály, kterých je tu tradičně požehnaně. Jen v té změně kytaristy je tentokrát víc slyšet melodický linky, místy až pop-punkový, oproti dřívějšímu rock’n’rollovýmu drajvu, ale deska je i tak pořád kontinuální a ani tím se neliší od starších nijak výrazně. Kdybych měl vypíchnout nějaký pecky, který můžu sjíždět jak Lysou horu, pak u mě vedou „Rockstar,“ „Dokonalá past“ a výbornej otvírák desky „Gang.“ Nemám rád moc číselný hodnocení, ale kdybych k tomu měl tentokrát přejít, vypadalo by to tak, že v porovnání
s minulýma cds je zvuková stránka lepší o 100% a dalších 100% bych dal za to, že kapela hraje svůj kvelb a drží se toho, co jí jde nejlíp! Vždyť je to furt raknrol.. . !!!!
Server „KIDS AND HEROES“ – recenze „Pár lacinejch triků“
Nežfaleš jsou bezesporu jednou z nejlepších českých punkrockových kapel. O tom se klidně budu do krve hádat. A jejich nové album s názvem „Pár lacinejch triků“ je toho důkazem. Když jsem slyšel, jak zpěvák Radek říká v rozhovoru pro Alternativa TV, že se na novém albu nikam neposunuli a že ani nechtěli, tak má velkou pravdu. Nežfaleš hrajou pořád to samý a to je dobře. Ten osvědčenej postup, kterej je pasoval do role jedné z nej kapel u nás, opět skvěle zafungoval. Asi bych si nedovedl představit, kdyby Nežfaleš zněli jinak. Přiznám se, že jsem se na tuhle desku hodně těšil a když se na Bandzone objevil nový song tak jsem neposlouchal nic jiného. Dobu než jsem se k „Pár lacinejm trikům“ dostal jsem si krátil posloucháním posledního alba, které mě víc a víc nutilo abych se těšil ještě víc. A jednoho krásného „letního“ dne jsem se opravdu dočkal. Parádní obal, nijak složitej booklet, pár obrázků, děkovačka a to hlavní… CD narvané 11 hitovkama. Netuším, kam na to Radek chodí, ale jeho texty jsou prostě to nejlepší co v naší scéně je. Žádné tuctovky to nejsou. Co text, to originál a ke všemu ještě neskutečně vtipnej. Ano, najdou se songy, které nejsou pecky, ale těch je na CD asi tak jako rozumnejch lidí v parlamentu… (řekl bych něco kolem dvou). Co se týče muziky, tak žádnou velkou změnu nečekejte. Sice se kapela z půlky změnila, ale ta muzika je pořád stejná. Jak zněli Nežfaleš před dvěma lety, tak z ní i teď. Jsou tam samozřejmě posuny, ale díky bohu né takový, aby to nějak ovlivnilo styl, jakým kluci hrajou. „Pár lacinejch triků“ je po všech směrech parádní deska a jsem rád, že ji mám ve své poličce, kde se na ní rozhodně nebude prášit…
Server „I MISS HEROES“ – recenze „Každej klub i bar“
Pražská parta „kočiček a chuligánů,“ někdy taky přezdívána Nežfaleš, si letos přičítá na hrb desátej vroubek a při té příležitosti Vám naděluje fungl novou desku, prémiově v sympatickém digipacku, nazvanou „Každej klub i bar,“ tradičně pod hlavičkou Cecek records. Dočkáme se příště i vynilu? Nežfaleš kroutěj svůj typickej punk rock opřenej o český
texty v podstatě na stále stejným základu! Žádný hudební eskapády, zvraty, inovace, nebo progres nejsou potřeba! Ve většině z 11.pecek bohatě postačí model — sloka, refrén, sloka, refrén na slušně zahrané úrovni. Možná by neškodilo trochu zapracovat na kytarových vyhrávkách, tu a tam. To nejdůležitější si ovšem kapela udržuje stále na 100% i na novince. Texty Nežfaleš považuju za výkladní skříň českýho punkrocku! Jako vždycky jsou plný životních příběhů, který se trefí do doby, do situací, co člověk zažívá spolu s kapelou! Ty, zabalený do zapamatovatelných melodií, podpořený super sing-a-longama určujou laťku a tempo Nežfalše! Pecky jako „Nejsi v tom sám,“ nebo klavírem podpořená „Sen o londýnském pubu“ tě nutně musej vytahat za pytlík, pokud jsi o něj nepřišel už v titulní „Druhej dech!“
Desku tentokrát zavírá bonusová akustická „Kapely, co už ti nezahrajou“ a album uteče tak nějak, že už si ho pouštíte znovu! Jednoduše, pokud čekáš nějaký super moderní post-cokoliv, tak to rovnou hoď do kýbla s kyselinou, ale pokud máš rád upřímnej „old skůl styl“ od srdce, bez přetvářky, máš tady kus poctivosti s plakátkem, textama a děkovačkou uvnitř!!
Už teď jsem zvědavej na další skladby o ženskejch, kořalce, přátelství a téhle scéně! Víc informací a songy k poslechu najdeš na www.bandzone.cz/nezfales
Server „KIDS AND HEROES“ – recenze „Každej klub i bar“
Danny 9/10
Rok 2002. Stojím pod pódiem Kulturního domu Opatov s houbou v ruce a začíná hrát Nežfaleš. Jedná se asi o můj vůbec první punkový koncert. Rok 2007. Dávám CD Nežfaleš „Není čas na hrdinství“ jedné holce, aniž bych tušil, že si ji za pár let vezmu za ženu. Rok 2012. Pouštím si novou desku s názvem „Každej klub i bar“ a přemýšlím, kam mě zase osud s Nežfaleš zavane.
Hudba Nežfaleš závisela vždy na lidech, kteří se v kapele točili. A že jich nebylo málo. Vlivy dřevního rock’n’rollu, švédských kapel i zakouřených hospod vystřídala fascinace britskou ulicí. Slova ale byly vždy Radkova parketa a jsou to především texty, co dělá kapelu rozpoznatelnou v té české punkové kaluži. Kluci už mají většinou věk na to, aby nevykřikovali prázdná hesla o revoluci a zkaženosti světa – namísto toho řeší obyčejné životní trable s nadhledem sobě vlastním. Samozřejmostí je prvotřídní zvuk, který klukům už potřetí obstaralo studio 3bees. Čitelnost nástrojů je na naše poměry skoro až dech beroucí. Album během všech jedenácti songů neztratí tempo a jako nejlepší hodnotím kramářskou píseň „Všichni do nebe nemůžou“ a „Sen o londýnském pubu,“ ve které výkřik Štěpána z NVÚ „punk právě přišel do Anglie“ považuju za jeden z nejvýraznějších momentů desky. Kapitola sama pro sebe je pak pomalý „Lovesong“ naruby a závěrečná „Kapely, co už ti nezahrajou,“ kde se pánové vyznávají z adorace klasických punkových ikon, která nás vlastně provází už od úvodní pecky „Druhej dech.“
Pražská skvadra Nežfaleš připravila všem kočičkám a chuligánům výborné pokračování soundtracku svého života vyvážené po všech stranách. No a na závěr nemůžu opomenout povedený obal s rozkládacím plakátem a „staroškolním“ designem, úhledně zabaleným v kvalitním digipacku. Jablonecké užité umění se nezapře.
Johnny Násilník 6/10
Držel jsem stylový digipack nové desky v ruce už tak dvě hodiny, četl si v metru texty v bookletu a nemohl se dočkat, až cédéčko vložím do přehrávače. Nežfaleš mě provázela od sedmnácti let přes celé to nejostřejší punkové období a je to jedna z mála českých kapel, která mě pořád nepřestala bavit. Nové album je v lecčems jiné a přitom pořád stejné. Přibyla druhá kytara, což přináší hutnější zvuk, sborový zpěv (a řev) zní nadupaněji, ale pořád je to ten samý punk rock, stejný střih, stejné logo a Radkovy texty, které mě vždycky bavily. Tvorba kapely podle mě stojí hlavně na nich, samozřejmě, perfektní bicí a celková hudební zručnost taky hraje roli, ale právě texty byly vždycky hlavní devízou, odlišující Nežfaleš od všech těch českých kolovrátků stěžujících si dokola na to, jak jim každý ubližuje, když se stali pankáčem. Texty na novince se točí znovu okolo toho samého, je tu pokračováni „Kámošů z podsvětí,“ je tu neutuchající láska k hudbě a kultuře, příběhy o nepřízni osudu podané s nadhledem, krásné holky, iluze zasypané v plném popelníku a desítky životů utopené v levných drincích. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že vedle zábavných obratů či skvělých momentů je tam nějak moc klišé, nějak moc vaty. A to platí pro celou desku, jsou tu pecky, které řadím k tomu nejlepšímu, co jsem od Nežfaleš kdy slyšel a jsou tu songy, které mě nebaví a po určité době už je přeskakuju. To nejlepší jsou „Sliby,“ kterým člověk musí dát chvíli čas, vynikající sebeironický „Lovesong,“ v písni „Sen o londýnském pubu“ je skvělé vynikající rokenrolové piano, navíc refrén je hodně chytlavá záležitost (a dvě věty si odzpíval i Štěpán z N.V.Ú.), parádní tečkou je nostalgicky melancholická akustická skladba „Kapely, co už ti nezahrajou.“ Ale přesto, z posledních tří alb je pro mě „Každej klub i bar“ nejslabší. Je to celkem dobrá česká punkrocková deska, ale laťka Nežfaleš je podle mě výš.
Rebel Rádio – recenze „Každej klub i bar“
Tato Punx partička si už vybudovala svůj pevný bod v undergroundovém podzemí. Nové album je opět v stejné lajně, kterou chlapci mydlí od začátku své existence. Prostě tvoří tak, aby byli čitelní a rozpoznatelní od ostatních kapel, samozřejmě nejsou jediný v našich končinách. Takže pokud bych nevěděl, že jde o nové album a nové skladby pátral bych v paměti z jakého alba skladby jsou.
I když o pár řádek výše píši, že se skupina neuhnula od zaběhnutého stylu, tak přeci jen jsou zde změny a to tyto. Album se nese v Brit Punku alá 80tá léta s vlivem Street Oi, takže mi album lahodí mnohem více nežli alba předešlá. Tím je nechci potápět, to vůbec ne, akorát pro mě a některé z nás předchozí alba měli skladby velmi dobré a pak, no řekněme, přílepek. Zde pro milovníky Oi Punx (Street) jsou všechny skladby hit a když ne hit, tak alespoň poposkočí v rytmu. Melodické — přesto tvrdé, hlavně po textové stránce. Opět bych Nežfaleš doporučil zvát a zvát na koncerty, máte 100% o zábavu postaráno. škoda jen, že při současném stavu v kapele — dvou kytar, na albu chybí. Druhá kytara přišla až po natočeni alba. No nic, tím album neskomírá, jen by bylo asi o dalších pět stupňů výš. Proto kapelu doporučuji pozvat na koncert, zážitek jak vyšitý. 39:37 minut a 11 skladeb, vše nahráno v dnes už prestižním studiu 3bees. Co to znamená? No přece zvuk jak fík a digipack. Pochvala i Ceckovi — hodně velká pochvala. Bonbónek na albu —Štěpán Makeba Málek si zde hodí zpěv jako host.
Server „Skrutt Magazine“ – recenze „Každej klub i bar“ (Švédsko)
Annu mer tjeckisk punk och det 5r jag alltid glad att fá hara…Som sů minga andra tjeckiska grupper
musiken riktigt bral Denna ging handlar det om ganska poppig snabb punkrock med ett glatt humar. Det 5r lžtt att sjunga med trots att det sjilvklart 5r svirt att farstů ett dyft om vad de sjunger om. De 11 litarna springer fórbi mig lite alltfar fort tycker jag och kelt klart vill jag hara mer med gruppen och tjeckisk punk hůller nistan alltid v5ldigt hag klass. Sjilvklart fmns det undantag men den som vi fár hara hžr 5r oftast riktigt riktigt bra…Det
riktigt svárt att sitta kelt still nžr man kór detta och jag vill som sagt bara Mra mer och mer av gruppen och jag hoppas att de har gjort nigot mer si man fár den chansen. Svárt att jimfara med nigot annat faktiskt… 22/1-2105
Even more Czech punk and I’m always happy to hear that …like so many other Czech groups, the music is really good! This time it’s about pretty pop or fast punk rock with a smile. It’s easy to sing along even though it is obviously ďifficult to understand of what they are singing about. The 11 songs run past me a little too fast, I think, and clearly I want to hear more with the group and Czech punk keeps almost always very high class. Of course there are exceptions, but we are told this is usually really really good … It’s really hard to sit completely still when you hear this and I want to say just hear more and more of the group and I hope that they have done something more so you get the chance. Hard to compare with anything else actually …
DIPLOMACY IS DEAD blog – recenze Split „SPS vs. NEŽFALEŠ“
Vyloupnul se 7″ singl, na kterým se jedna z kapel vrací na asfalt po letech a druhá asfaltově debutuje. Jezdí spolu na turné, jedna kapela je pro český punx naprostá klasika a druhá kapela se klasikou pro stejnou kastu nejspíš stane. Strana „espéesek“ je solidní a ač mě novější tvorba kapely celkem nebere, tak u tohohle splitu mám pocit, jako bych se vrátil do roku 1995. Baví mě Růžičkův vypitej hlas, baví mě muzika, baví mě dokonce i dvojšlapka, bavěj mě texty. V jedný poloze agresivní, ve druhý poloze zklidněný a s nadhledem. Zkušenosti při tahu na bránu, veteráni jdou přímo do vápna. Prostě dobrá práce. Přeju jim to a vzpomínám na hovězí léta s albem „God Save Mr. President“ (s geniálním obalem!)
Ke klukům z Měcholup mám vztah s množstvím specifikací. Je těžký soudit, zvlášť když se to kdykoliv může obrátit proti. Bavila mě poslední deska ale přijde mi, že nový kusy se buď ošoupaly nebo se prostě jenom nevešly na poslední kompakt. Dokonce na splitku Nežfaleš přichází s mírnou kritikou naší společnosti. A to už je zřejmě fakt něco špatně, hehe. Vybudovanou pozici kapely v určitým fochu českýho spektra ale nemůžou ohrozit ani „trochu B-sidy“ předchozího CD. Z čeho ale mám velkou radost, tak je to fakt, že to Petr za bicíma mastí jako dřív a že porazil tu svini. A pokud existuje předpoklad, že je rokenrol terapií, tak se všichni léčíme správně. Vyšlo u Papagájova hlasatele.
Tracklist: SPS/i. Právo/2. Švejk x Nežfaleš/i. Poslední/2. Něco je špatně
Časopis ROCK A POP – recenze Split „SPS vs. NEŽFALEŠ“
Možná trochu jako vzpomínku na nedávnou společnou sérii koncertů naše dvě, v punkových kruzích již dostatečně známé kapely, vysílají do světa vinylové split EP. Každá z nich na svou stranu nahodila dvě písničky a přestože v jejich přístupu k muzice rozdíl je, jako celek to funguje velice slušně. SPS jede spíš v tradičnějším ostřejším punku (patrno zejména ze songu Právo), Nežfaleš zase spíše inklinují k rockovější podobě punku. Ale proč to tu vysvětlovat, když už to fanoušci dávno dobře vědí. Tenhle společný kousek „hrajícího asfaltu“ představuje obě kapely v jejich víceméně klasické podobě natolik výmluvně, že si dostatečný obrázek udělá každý. A dalo by se říct, že to „utkání“ pánové uhráli na remízu. ***** MILAN SLEZÁK