Každou středu pravidelně prohledáváme osobní přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme tam našli. Tentokrát víme, co poslouchá Radek, zpěvák pražských Nežfaleš.
The Adicts – All The Young Droogs
Bohužel, i po třetím poslechu nového alba Monkeyho a spol. musím konstatovat, že je to pro mě zklamání. Jasně, možná už ty novější desky nebyly taková klasika jako třeba Sound of Music, ale třeba předposlední Life Goes On mě roztančila tak, že i mytí nádobí bylo radost. Vždycky jsem měl u Adicts rád střední tempa, ale když je jich deska plná od začátku do konce, je to trochu nuda. Nej song: To us tonight.
The Vibrators – Vicious Circle
Moje nejoblíbenější deska od Vibrators si mě opět našla. Každý může namítnout, že nejlepší je Pure Mania apod., ale mě tohle album prostě sedlo, ani nevím pořádně proč. Možná proto, že I Don’t Wanna Fall má tak dokonalej refrén, možná proto, že Rocket Ride To Heaven tě odpíchne opravdu až do nebíčka, možná proto, že cover Halfway To Paradise bych chtěl pouštět svojí holce každej den před spaním. Jo a Rubby’s Gotta Heart je pecka numero uno!
Nicke Borg – Homeland Chapter 2
Ideální pro moje momentální melancholické období. Frontman Backcyard Babies natočil pokračování svého EP a ač mě kapitola 1 úplně nedostala, kapitola 2 se mi poslouchá krásně. Leaving Home, Noregrets nebo cover Social D. Bad Luck.. vlastně úplně všechno. Čím dál tím víc miluju akustický songy, sdělení očesaný až na dřeň a rozervaný rockery… a tohle všechno tu je.
Bad Luck Charms – Bad Luck Charms
Zase po čase jsem šoupnul do přehrávače album partičky kolem Kerryho Martineze z U.S. Bombs a cesta do worku byla hned příjemnější. Jasně, není to nic světoborného nebo nic, co bychom už neslyšeli, ale je to poctivá deska od kapely, která se asi nikdy nedostane mezi top hvězdy žánru, ale přesto má co nabídnout. Break My Heart nebo cover One Track Mind, ze kterého by měl Johnny Thunders určitě chuť se našlehnout. Škoda, že na desce chybí pode mě největší hitovka kapely, song Rich Girl, ale i bez něj je to porce dobrýho rokenrolu.
Iggy Pop – Aprés
Zkusil jsem nového Iggyho, i když jsem věděl, že mám očekávat pomyslného nástupce šansonového alba Préliminaires, které mě nijak nebavilo. Nemám nic proti tomu, že se stařík Iggy už neválí zfetovaný ve střepech a že si, s ohledem na svůj důchodový věk, zvolil repertoár o 180 stupňů jinde, než byli Stooges. Svým směřováním ukázal, že je v duchu prostě pořád pankáč a dovolí si cokoli. Deset coverů z alba Aprés má skvělou barovou náladu, a i když si to člověk nebude dávat dnes a denně, jsem si jistej, že každej je někdy v rozpoložení, kdy se mu novej Iggy trefí do duše.